Spuštěna první část nové webové prezentace.
Z dějin a současnosti kominického řemesla
Kominická živnost patřila v Čechách odedávna k privilegovaným. Již v roce 1748 používal pražský cech kulatou pečeť s obrazem patrona proti ohni sv. Floriana, kterého držel z každé strany kominík. Dekretem zemské vlády z r. 1821 byla vydána ustanovení o propůjčování kominické živnosti. Počet kominíků měl odpovídat potřebám obyvatelstva a policie měla za povinnost dbát, aby majitelé domů povolovali přístup za účelem čištění komínů.
Kominíci se sdružovali do společenstev, které hájily jejich zájmy, jako stanovení vymetacích obvodů, výuku učňů, odměny za práci a styk s úřady. Jednotlivá místní společenstva kominíků zastřešovala Zemská jednota společenstev mistrů kominických pro království České se sídlem v Praze.
Současné Společenstvo kominíků České republiky je dobrovolným společenstvem cechovního typu, které sdružuje podnikatele v oboru odtahu spalin a ve své činnosti navazuje na historickou tradici, která nebyla přerušena ani v dobách socialismu. Po roce 1990 došlo k zásadním společenským změnám a otevřel se prostor pro obrozenou činnost cechovních společenstev. Náskok, který díky tradici a stálému fungování mělo Společenstvo kominíků ČR před ostatními umožnil, aby, v době, kdy ostatní řemesla svoje společenstva teprve zakládala, bylo Společenstvo kominíků ČR již přijato mezi členy Evropské federace kominických mistrů jako její právoplatný člen.
Činnost Společenstva kominíků ČR se řídí demokratickými principy života společnosti. Nejvyšším orgánem Společenstva kominíků ČR je Valná hromada, výkonným orgánem jeho Rada. Společenstvo kominíků ČR spolupracuje při výchově učňů, organizuje pro své členy kurzy a zkoušky revizních techniků komínů a komínových systémů, pořádá odborná školení na aktuální témata, jako jsou změny norem, nové právní předpisy apod., vydává čtvrtletně Kominický věstník, ve kterém informuje své členy o novinkách v oboru, o činnosti Rady a o změnách v legislativě. Vydává též technická pravidla a další odborné publikace v oboru odtahu spalin.
Cílem Společenstva kominíků ČR je neustálé zvyšování odborné kvalifikace svých členů a zastupování řemesla vůči státním a ostatním orgánům a institucím. Přispívá tak významnou měrou k transformaci kominické profese z tradičního pojetí minulých let v moderní, technicky vyspělý obor. Veškerá snaha Společenstva kominíků ČR a jeho členů je upřena na zajištění bezpečného a hospodárného provozu spalovacích spotřebičů a na zlepšování čistoty ovzduší.
Velitel pluku, propuštěný ze římských legií. Narodil se v Cetii (dnes Zeiselmauer u Vídně) a za vlády císaře Diokleciána byl jednou z obětí jeho zásahů prostřednictvím čtyř protikřesťanských ediktů z let 303 a 304. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Pannonii. V okolí dnešního Lince, v městě Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Enže s Dunajem, dal jeho místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florian dozvěděl, spěchal křesťanům na pomoc.
Nebyl však dostatečně opatrný a po několika dnech byl zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se nechtěl za žádnou cenu víry zříct a soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě, jeho bezúhonný život, vydal ho do rukou katů. Ti mu přivázali na krk mlýnský kámen a hodily ho do řeky Enže. Ostatky sv. Floriána byly v 11. století rozděleny, část z nich byla převezena do Říma, část do Krakova (stal se jedním z polských patronů) a z Polska byla za Karla IV. malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněž katedrála v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Obraz sv. Floriána se objevoval na obecních pečetidlech, městských branách, kostelních věžích, na zvoničkách a jeho sochy se stavěly na návsích a náměstích.
Pomocí vysokootáčkové rotační hlavice s řetězy zvětšení stávajícího komínového průduchu na požadovaný průměr . Rychlejší a levnější způsob oproti náročnějšímu bourání a výstavbě nového komínového tělesa. Frézování jednoho komínového průduchu včetně vyvložkování trvá ve většině případů 1 den a prakticky neomezuje provoz objektu.
Tato metoda zvětšování světlosti komína je bezproblémová u komínových těles procházejících prokazatelně nespalnými konstrukcemi (tj. betonové stropy, ocelové konstrukce…) U budov s konstrukcemi spalnými je velké nebezpečí právě v profrézování do zazděných trámů, otřesení a vysypání spár, v horším případě vypadnutí m cihel ve skrytých mezistropních částech budov. V těchto případech není možné zaručit 100% požární bezpečnost i po instalaci těch nejkvalitnějších komínových vložek. Proto tuto metodu spíše nedoporučujeme a využíváme ji jen zřídka.
